Z Anglie

Příspěvky: 27 • Cena od: 99 CZK měsíčně

O publikaciUkázky ZDARMA



Mám slevový kód

Pravidelné týdenní souhrny aktuálního dění ze Spojeného Království doplněné o ad hoc komentáře a postřehy ze života v Anglii.

Angličani v Mnichově


Nový film z dílny amerického Netflixu Munich: The Edge of War (Mnichov: Na prahu války) vzbudil v Česku poměrně velké vášně. Aby taky ne. Z Mnichovské dohody máme mindrák i po více než 80 letech. 

Spoiler alert, pokud jste ten film neviděli, tak je to v zásadě špionážní drama na pozadí jednání mezi velmocemi o osudu československého pohraničí. Vše je líčeno ze strany Britů a německé odbojové skupiny. A v zásadě základní myšlenka filmu je, že tehdy bylo skutečně možné zabránit válce. 

Poster: Munich - The Edge of War - Free to use licence

Celé rozuzlení té zápletky je ale poněkud nejasné. Takže v očích některých film rehabilituje až glorifikuje britského premiéra Nevilla Chamberlaina. Osobně ten pocit nemám. 

Zaznamenal jsem ale i kritiku, že film, ve kterém se řeší osud Československa, postrádá byť jedinou českou postavu a celé Československu je tam redukováno na pár letmých záběrů na mapu, na novinové titulky a pár demonstrantů v ulicích.

Mně tohle nevadí. Naopak mi přijde, že to dobře odpovídá té atmosféře, kterou jsme si sami pojmenovali jako ‚o nás bez nás’. 


Haggis není jako Huggies


Ve Skotsku se tento týden slaví Burns Night. Svátek je věnovaný skotskému obrozenci a básníkovi Robertu Burnsovi. Takže Skotové čtou jeho básně, tancují, hrají na dudy a dělají další skotské věci, ale hlavně si pochutnávají na svém národním jídle. Tím je haggis a asi všichni, co jsme se ve škole učili anglicky, jsme o něm slyšeli. 

Pamatuji si to jako včera. Učitelka vyprávěla o tom, jak se pomelou ovčí srdce, játra, plíce a případně další vnitřnosti a pak se umístí do ovčího žaludku. Pomatuji si to tak dobře možná i proto, že se mi tehdy dělalo špatně od žaludku, toho mého ne nějakého pomyslného ovčího. 

Moje žena ale nějaký čas žila ve Skotsku, a tamní kultura ji přirostla k srdci. Takže rozhodla, že i my musíme Burns Night náležitě oslavit. Když sdělila, že musíme koupit i nějakou moc dobrou whisky, neprotestoval jsem a naopak se nabídl jako dobrovolník, který zajde obstarat potřebné věci a hned jsem i vyrazil. 

Ne, že bych snad sháněl ovčí vnitřnosti nebo nedej Bože kupoval celou ovci a jal se jí bourat v garáži. Už z dřívějška jsem jsem věděl, že se dá haggis koupit už předpřipravený v každém větším supermarketu i u nás v Essexu. Ale tady právě nastal zádrhel. 

Vyrazil jsem totiž jenom do měnší sámošky Sainsbury’s, kterou máme u nás v městečku kousek od domu.Většinou mají všechno, co potřebujeme a vzhledem k tomu, že byl předvečer Burns Night, byla poměrně dobrá šance, že budou mít i haggis. V žádném z regálů jsem ho ale nenašel. 


Vypitý admirál v Greenwichi


Když se řekne Greenwich vybaví se asi každému slavný poledník. A někteří si ho možná spojí s tamní observatoří. Když ale pak přijedete do Londýna, řeknete si, proč jet někam, kde uvidím jen čáru namalovanou na zemi? A měli byste pravdu, ale Greenwich není jen o té čáře na zemi. 

Popravdě, ten poledník je asi tak ta poslední zajímavá věc v Greenwichi. Je to podobné, jako kdybyste jeli na Staromák kvůli pražskému poledníku a vyignorovali Orloj, radnici, Mariánský sloup, Týnský chrám, dům U zvonu, Palác Kinských a Husovo sousoší. 

Greenwich je historické městečko, které bývalo sídlem krále. Z té doby pochází i nádherný park, ve kterém se nachází historická observatoř s planetáriem, které nabízí úchvatné tématické programy věnované noční obloze a planetám. 

Cutty Sark (Author: John Higgitt; via Unsplash)

V přístavu můžete navštívít plachetnici Cutty Sark, která byla svého času nerychlejší lodí na světě. Přes Temži jdou pak vidět mrakodrapy nového finančního centra Londýna – Canary Wharf. K tomu si připočtěte spoustu skvělých restaruací a vyhlášený Greenwich Market, na kterém vedle jídla můžete nakoupit i spoustu uměleckýh předmětů. 

Nelsonova uniforma © Matěj Trávníček


O Borisově osudu rozhodnou pánové v šedých oblecích


Britský premiér je pod tlakem. K rezignaci ho vyzvala nejen opozice, ale i část jeho vlastních poslanců. Na vině je zejména skandál s bujarými večírky v sídle premiérů na Downing Street. Skvělá příležitost podívat se na to, jak se vlastně volí a odvolávají britští předsedové vlád. 

Britský systém je v tomhle mnohem jiný, než na co jsme zvyklí z Česka. Vůdce strany je volen všemi straníky a nemá předem dané funkční období. Vůdcem strany a tím pádem i premiérem je až do okamžiku, kdy se buď sám rozhodne odejít nebo kdy ho odvolají jeho vlastní poslanci. 

(Poznámka: Následující řádky se soustředí a popisují, jak to funguje v Konzervativní straně, protože právě ji vede Boris Johnson. V případě labouristů je to obdobné, byť s drobnými odlišnostmi.)

A právě tady přicházejí na scénu pověstní pánové v šedých oblecích, alespoň tak nazvala své politické katy premiérka Thatcherová. Jedná se o vedení Výboru 1922. Zní to poněkud okultně, ale vlastně je to poslanecký klub, který však s hlasovacím právem sdružuje pouze backbenchery. 


Obchod z roku 1707


Nevím, jak to máte vy, ale mně přijde, že v Česku všichni tak nějak dělíme čas listopadem ’89. Prostě se Sametovou revolucí přišla nová éra a vše, co se stalo před ní, je pro nás jako pravěk. A podobných ér máme v našem myšlení víc. Nacistická okupace, První republika, Rakousko, potažmo ‚za císaře pána’. 


3 velké věci, které se v Anglii stanou v roce 2022


Dneska to bude netradiční. Máme totiž netradiční den, 1. leden, a tak se místo klasického blogu a souhrnu událostí minulého týdne podíváme naopak dopředu, na nový rok 2022, a co v něm Anglii čeká. 

1. Platinové jubileum

Už 6. února to bude na den přesně 70 let nástupu Královny na trůn. Alžběta II. je v současnosti čtvrtým nejdéle vládnoucím monarchou v dějinách lidstva. V novém roce má šanci překonat thajského krále Rámu IX. a lichtenštejnského knížete Johana II. A pokud Její Veličenstvo vydrží v čele státu ještě další dva roky a kousek, překoná i rekordmana Ludvíka XIV., který kraloval Francii 72 let a 110 dní. 

Jen si to představte. Několik generací Britů nikdy v životě nezažilo jinou hlavu státu než právě Alžbětu II. Vezměte si, že, když Královna v roce 1952 nastoupila na trůn, byl v Československu prezidentem Gottwald, a po něm přišli Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák, Havel, rozdělení Československa, znovu Havel, Klaus a teď Zeman, a v Británii pořád Alžběta II. 

V Británii se proto chystají náležité oslavy. Uvidíme, jak moc do plánu nakonec promluví COVID, ale mělo by to být skutečně velké. Od čtvrtka 2. června až do neděle 5. bude speciální volno (v zásadě obdobné, jako v Česku funguje o státních svátcích). Proběhne velká vojenská přehlídka (Trooping of Colours), které se má zúčastnit na 1,400 příslušníků ozbrojených sil království, a jejíž součástí má být i přelet letounů RAF nad centrálním Londýnem. (Snad budou k vidění i F-35ky.) 

BBC chystá zvláštní koncert. U Buckinghamského paláce proběhne zvláštní průvod na způsob karnevalu, od kterého se má zapojit na pět tisíc lidí. Uskutečnit se má i velká jezdecká show. V Gloucestershiru přejmenují most přes nejdelší anglickou řeku Severn, a do oslav se nějakým způsobem zapojí všechny instituce, které mají jen něco málo společného s monarchií. Královská mincovna tak už například uvolnila do oběhu mince s motivy odkazující na Jubileum.

Takže pokud uvažujete o výletu do Anglie, tak právě začátek června může být skvělá příležitost na vlastní kůži zažít něco, co se vám už nikdy jindy v životě zažít asi nepodaří. 

2. Lokální volby


Požehnaná Vánoce


Hezký den, 

doufám, že jste si užili Šťedrý večer a že Vám Ježíšek nadělil, co jste si přáli. Dnes na Boží hod Vás nechci zatěžovat blogem ani přehledem událostí z Anglie. Ostatně, jaká událost je větší než Vánoce? 

V 16.00 kontinentálního času bude odvysíláno vánoční poselství Jejího Veličenstva Královny. Zhruba desetiminutový proslov si budete moci pustit i na Youtube kanálu královské rodiny


V Anglii to jde i bez občanek


Mnozí z vás se mně po mém vystoupení na CNN Prima ptali, jak to teda v Anglii je s občanskými průkazy? Jednoduše, prostě žádné občanky tady nejsou. A jak tady tady lidi fungují? Úplně normálně. Občanku totiž vlastně k ničemu nepotřebují. 

Chápu, že z Česka jsme zvyklí na to, že všichni u sebe nosíme na úřadě nafasovanou kartičku s naší fotkou, kterou musíme za zákona mít a kterou se musíme při různých příležitostech prokazovat. 

Bereme to jako samozřejmost. A tak nám přijde divné, že v Angli nic takového skutečně nemají. Přitom, když se zamyslíte, zjistíte, že je to vlastně úplně zbytečný doklad. Jistě, můžete díky němu cestovat po Schengenu, ale k tomu Vám stejně dobře poslouží pas. A k prokázání totožnosti si můžete vystačit i s řidičákem nebo jiným dokladem, studenti třeba s ICICem. 

Zní to jako sci-fi? No ale přesně takhle to funguje ve Spojeném království. Nad rámec toho se tady často setkáte s požadavkem na ‚proof of address’, tedy na prokázání bydliště. Zní to složitě, ale v praxi je to třeba i jen měsíční účet za plyn, na kterém je Vaše jméno. Tohle třeba po mně chtěli, když jsem si zakládal účet v bance nebo když jsem zařizovali hypotéku. 

A pokud byste přece jen mermomoci toužili mít v peněžence nějaký průkaz totožnosti s vaší fotkou, tak si ho můžete pořídit u některé soukromé společnosti, která se jejich vydáváním zabývá. Což mi přijde jako úžasná ukázka svobody a tržního fungování. 

Jak v Británii zrušili občanky

Současná absence povinných státní občanských průkazů je odrazem britského důrazu na praktičnost, ochranu soukromí a efektivitu nakládání s veřejnými rozpočty. Přesto tady v minulosti celkem třikrát občanky v nějaké podobě zavedli. 


Princ nebo kníže z Walesu?


Přiznám se, že kdykoli kdy slyším z českých médií sousloví ‚princ z Walesu’, krvácím z uší. Je to totiž úplný nesmysl. Proč? 

Wales je knížectví. Historicky byly Britské ostrovy obývány keltskými kmeny. V roce 41 si většinu ostrovů podrobili Římané. (Zjednodušeně řečeno, římská nadvláda se vyhla Irsku a Skotsku.) Římské legie ostrovy opustily počátkem 5. století. V té době se Římská říše rozpadala pod náporem barbarů a vojenské síly byly potřeba jinde. 

Původně keltské, ale v té době už poměrně silně romanizované obyvatelstvo, se rozhodlo si ochranu před nájezdníky obstarat jinde a jinak. A tak přibyli do Kentu germánští Jutové, kteří se ale záhy z ochránců proměnili v dobyvatele. A po Jutech dorazili kmeny Anglů a Sasů. 

Souhrnně jim dneska říkáme Anglosasové. A ti postupně začali nahrazovat, vytlačovat a asimilovat původní keltské obyvatelstvo. Anglosaská expanze se ale zastavila na welšských horách. A vnich a za nimi si uchovali svá panství zbylí keltové. 

Anglosasové se pak několik set let mleli s vikingy i mezi sebou navzájem. Z velkého množství anglosaských království – jen namátkou Essex, Wessex, Northumbria nebo Mercia – se postupně vynořila sjednocená Anglie, kterou pod vedením Viléma Dobyvatele ovládli v roce 1066 Normané. 

Odznak knížete z Walesu