Z Anglie

Příspěvky: 27 • Cena od: 99 CZK měsíčně

O publikaciUkázky ZDARMA



Mám slevový kód

Pravidelné týdenní souhrny aktuálního dění ze Spojeného Království doplněné o ad hoc komentáře a postřehy ze života v Anglii.

Je tu zima, ale vlastně ne


Počasí je vděčným tématem všech debat a diskusí o Londýně. Londýn sice už dávno není pověstný svou mlhou, ale naopak snad každý Čech má pocit, že je v Londýně zima. 

Naposledy mi to potvrdila fotbalová výprava mého kamaráda, která do anglické metropole zavítala tento týden. Ale i před nimi totéž říkali další a ostatně, když u nás byla v listopadu moje máma, tak si celou dobu stěžovala, že je jí zima. 

A zima je i mně. Za těch pár let, co v Londýně žiji, mi přijde, že jsou tady jen dvě roční období – zima a mírná zima. 

Londýn přitom populární představě navdory neleží nijak zásadně severněji než třeba Praha. Ta se nachází na 50° 5′ severní šířky. Londýn na 51° 30′. A oproti matičce Praze je Londýn položený níže a hlavně blíže Golfskému proudu. 

Přesto je tu pocitově věští zima. A pocitově je potřeba dvakrát podtrhnout, zvýraznit a napsat tučně. Na papíře je tu v porovnání s Prahou totiž tepleji. Alespoň podle Wikipedie. Celoroční průměr teplot v Londýně se pohybuje mezi 7,4°C a 15,2°C. Naproti tomu Praha je mezi 6°C a 14,1°C. A Prahu Londýn suše strčí do kapsy i v rekordech. Zatímco nejvíc tady mrzlo -16,1°C, v Praze to bylo -27,6°C. 

Nejchladnějšími měsíci jsou podle meteroologů v Londýně leden s únorem, ale ani o nich neklesají teploty v průměru na rozdíl od Prahy pod nulu. Ostatně nikdy jsem tady nezažil, že by tady nějak vydatně sněžilo. Spíše vůbec. 


Mám doma britskou občanku


A tou občankou je moje manželka. Občanské průkazy ostatně v Británii neexistují. Moje žena je původem z Itálie a proto si o britské občanství musela žádat a nebyl to zrovna jednoduchý proces. 

Abyste totiž vůbec mohli požádat musíte v Británii žít alespoň šest let. Přesněji musíte nejprve mít pět let pre-settled status a následně rok settled status. Oba statuty jsou v zásadě obdobou českého trvalého pobytu. Zároveň platí poměrně složité výpočty a kvóty kolik času za těch šest let můžete strávit mimo území Spojeného Království. 

A aby toho nebylo málo, musíte ještě složit zkoušku z angličtiny a ze všeobecného přehledu z britských reálií historií počínaje a sportem konče. Ta angličtina je snadná, ale test z reálií by dal zabrat asi i většině zdejší populace. K tomu všemu je to poměrně i finančně nákladná záležitost. Manželku to se vším všudy vyšlo na přibližně £1,500, ale celková částka se může vyšplhat ještě výš, zvláště pokud byste potřebovali nějaké kurzy na doplnění potřebných znalostí. 


Je anglická kuchyně skutečně špatná?


Ne. Naopak je velmi dobrá a českým hospodským a restauratérům by prospělo, kdyby si dali stáž v Anglii. Na jednu špatnou restauraci tady totiž připadá devět dobrých, zatímco v Česku je ten poměr možná s výjimkou Prahy opačný. 

Svoji špatnou pověst anglická kuchyně získala snad až po druhé světové válce. Potraviny tady totiž byly na příděl až do roku 1953, tedy devět let po válce! Takže se vařilo ze všeho možného a kvalitě to moc nepřidalo. 

Navíc, pokud je Vaše národní jídlo smažená ryba zabalená do starých novin a nejbližším sousedem jsou Francouzi (jejichž vlastní kuchyně je mimochodem dost přeceňovaná), tak si tak nějak sami říkáte o to, aby si z vaší kuchyně ostatní utahovali. 

Realita je však, zvláště v dnešní době, někde jinde. Británie byla svého času středem světa a Londýn byl globální metropolí číslo jedna. V Anglii tak najdete spoustu kuchyní z celého světa. Snad každá čtvrť, městečko, ale i vesnice se může pochlubit výbornou restaurací z indického poloostrova a to v nejrůznějších variacích. 


Vlčí máky kam se podíváš


Asi jste si všimli, že i v Česku teď politici nosí na klopách nějaké podivné červené kytky. Jsou to vlčí máky a zvyk nosit je na připomínku válečných veteránů pochází z Anglie. 

A proč zrovna vlčí máky? Celý zvyk má původ v básni, kterou už roku 1915 publikoval v Londýně kanadský plukovník John McCrae jako vzpomínku na padlé kamarády na západní frontě. (Konkrétně šlo zejména o Druhou bitvu u Yper.) 

Památník Thiepval, Francie (Zdroj: Unsplash)

V českém překladu Petra Jana Vinše celá báseň zní: 

Ve Flandrech rozkvétají máky,
tam, kde řad hrobů křivolaký
nás hlídá; a vysoko v dáli
snad skřivani se rozzpívali,
však děla přehlušují ptáky.

Jsme Mrtví. Avšak ještě včera,
než jitro přešlo do večera,
my lásku znali a teď spíme
na polích flanderských.

Vy buďte ti, kdo v boj se dají,
když z rukou našich upadají
pochodně; zas zdvihněte je výš
zradíte-li, pak neuhlídá kříž
náš klid,
ač máky rozkvétají
na polích flanderských.


Odkud se bere zelená mánie?


Často se mě ptáte proč je na Západě Anglii nevyjímaje taková poptávka po ochraně životního prostředí, po likvidaci jednorázových plastů a po boji za lepší bezemisní zítřky. Právě probíhající klimatický summit v Glasgow je výbornou příležitostí se nad tímhle zamyslet. Celá věc má podle mě tři základní příčiny. 

1. Bohatství

S rostoucí životní úrovní roste zájem o kvalitu života. Potvrzují to sociologická data i letmý pohled po světě. Pokud žijete ve společnosti, kde musíte denně řešit, jestli budete mít co jíst, kde spát a jestli vám náhodou nějaký warlord nepřijede do vesnice ukrást úrodu, znásilnit ženu a unést dítě, tak nemáte moc prostoru řešit nějakou ochranu životního prostředí a dokonce ani to, jestli žijete v demokracii. 

Pokud žijete naopak v blahobytné společnosti a západní společnosti jsou těmi nejbohatšími na naši planetě, tak najednou získáte čas i prostor řešit nejrůznější témata, která by v jiných společnostech nikoho ani nenapadla. A jedním z těhle témat je i ochrana životního prostředí. 

Zároveň Vám Vaše bohatství umožňuje snadněji se vyrovnat s náklady na zelenou transformaci. Jenom pro ilustraci. Ve Spojeném království je minimální mzda v přepočtu 43 tisíc korun měsíčně. To je přibližně o 5 tisíc Kč více než kolik je aktuální průměrná mzda v Česku. Samozřejmě, že i v Anglii lidi řeší dopad nejrůznějších zelených politik na svoje peněženky, ale ty dodatečné náklady tady jednoduše bolí míň. 

2. Méně praktické ekologie

Zní to jako paradox, ale v porovnání s Českem je tady život v mnohém míň ekologický. Když jdete do obchodu, tak mnohem více zboží – zejména ovoce a zelenina – je v jednorázových obalech. 


Adhocismus


Pokud existuje nějaký největší rozdíl mezi Anglií a Kontinentem, pak to není jízda vlevo, o které jsem tady psal minulý týden, ale zcela odlišný přístup k řešení problémů.

V první řadě se tady slovo „problém“ skoro neříká. Místo toho se říká „výzva“. A „výzvy“ se tady řeší mnohem přímočařeji. Dobře to bylo vidět v COVIDu. Vláda se od počátku soustředila na vakcíny, ty objednala od velkého množství dodavatelů ještě v době, kdy na nich teprve pracovali. 

Neřešila, jestli nakonec firma A nebo B skutečně nějakou vakcínu vyvine, ale prostě je nakoupila a pro jistotu vzala nějaké i od firem C, D, E a F. Spoléhala totiž na to, že nakonec alespoň jedna z firem vakcínu skutečně mít bude. Podobně jako když venture kapitalisti investují do start-upů. Je jim jasné, že třeba ze čtyřech z pěti firem, do kterých investují, nakonec nic nebude, ale ta jedna, která uspěje, jim vydělá jmění. 

Tenhle anglický přístup problém -> řešení. Je něco zcela jiného než, na co jsme zvyklí z Kontinentu. U nás, speciálně v Česku – možná proto, že jsme takoví poloviční Němci – jsme zvyklí o věcech uvažovat mnohem více systematicky. Pokud se vyskytne problém, tak se snažíme ho nejen vyřešit, ale zároveň ho vyřešit nějakým systematickým způsobem, který povede k nějakému zevšeobecnění a hlavně k řešení, které budeme moci použít v budoucnu. 

Takže pokud se vrátíme k příkladu s vakcínami, tak zatímco Británie už dávno nakupovala, Češi, Němci a další národy v rámci EU diskutovaly o tom, jak nakupovat nejlépe. Není pak divu, že ve výsledku získala Británie několikaměsíční náskok k očkováním. 

Máme totiž tendenci hledat a vytvářet systém i tam, kde ve skutečnosti není žádný systém potřeba. Naopak Britové se s nějakým systémem neobtěžují  a prostě řeší věci tak jak přijdou. Pozitivem britského přístupu je, že umožňuje jednat hodně flexibilně a ve vztahu k jednotlivým konkrétním problémům i vysoce efektivně. 

Negativem však je, že to vnějškově může působit jako totální bordel.


Jednou mě přejede auto. Proč?


V kultovním Tarantinově snímku Pulp Fiction vypráví John Travolta v roli gangstera Vincenta Vegy svému kamarádovi v Los Angeles, jak věci fungují za Atlantikem. 

– „Víš, co je na tý Evropě nejzvláštnější?“

– „Co?“

– „Ty drobný rozdíly. Teda, mají tam to samé, jako máme my tady, ale je to prostě jiný.“

A úplně stejné je to s Anglií. Všechno tady je úplně stejné, ale zároveň trochu jinčí.